Kde se historie potkává s nejmodernějšími technologiemi: 650. výročí kartuziánského kláštera

Před 650 lety, 13. srpna 1375, vydal markrabě Jan Jindřich z rodu Lucemburků zakládací listinu kartuziánského kláštera „Cella Trinitatis“. V listině daroval nové fundaci své sídlo (jež se nacházelo v části dnešního komplexu) se sady, poli, zahradami, lukami, lesy, právem rybolovu na Ponávce a velkým rybníkem v Králově Poli. Tak se zrodil komplex, který je dnes historickou dominantou brněnské čtvrti Královo Pole. A současně místem, kde se historie potkává s nejmodernějšími informačními technologiemi.

Už v první polovině 13. století vznikla v prostoru dnešního Mojmírova náměstí ves Cunegesueld, tedy Königsfeld – dnešní Královo Pole. V roce 1279 byl v lokalitě vysvěcen první kostel (stával na návsi poblíž tzv. Zámečku až do roku 1783, kdy byl zbořen). Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV., povolal pro nově ustavený klášterní komplex z dolnorakouského Gamingu Gottfrieda z Enže a ustanovil ho rektorem kláštera. Záhy (už roku 1387 se hovoří o v podstatě hotovém díle) vznikl komplex s kostelem Nejsvětější Trojice, jenž je sám dochován v původní podobě s barokními úpravami. Klášter byl původně založen pro převora a 12 mnichů, jeho součástí se tedy stalo i 12 cel pro otce kartuziány; osazenstvo doplňoval i příslušný počet laických bratří, zajišťujících každodenní chod kláštera. Striktní pravidla soužití mnichů kartuziánského řádu, inspirovaná poustevnickými ideály, se projevila i ve stavebních prvcích. Jednotlivé cely byly přístupné z prostoru oddělených mnišských zahrádek, kam také směřovala okna cel, čímž se bránilo kontaktu mnichů. Na striktní pravidla mnišského života dodnes odkazují i okénka, jimiž bylo zajištěno např. podávání jídla s vyloučením nežádoucího osobního kontaktu.

Kláštera se opakovaně dotkly válečné události. Byl poškozen za husitských a česko-uherských válek (tehdy jej poplenila vojska Matyáše Korvína), zvláště pak trpěl za třicetileté války, kdy jej nejprve vydrancovala vojska českých stavů a následně – v roce 1645 – se stal na chvilku sídlem hlavního stanu švédské armády obléhající Brno. V 17. století (1688) byl klášter rozšířen o jižní, hospodářské budovy, včetně pekárny a pivovaru. V letech 1760–1770 proběhla rozsáhlá barokizace klášterního komplexu. Právě toto období, kdy v čele kláštera stál převor Athanasius Gottfried, lze označit za vrchol rozkvětu. Gottfried byl 62. a bohužel i posledním převorem kláštera.

V lednu 1782 nečekaně navštívila klášter císařská komise a řeholníci dostali lhůtu na opuštění místa (mohli volit mezi penzí a odchodem do jiného řádu). Klášter se tak stal obětí reforem Josef II., ostatně jako řada dalších církevních staveb v našich zemích. Z komplexu se stala kasárna (byť existovaly i plány přestavby na sirotčinec) a knihovna byla převezena do císařské knihovny ve Vídni. Vojenské využití areálu přetrvávalo po celé 19. století (na počátku 19. století hrozila – po požáru hodonínské továrny na tabák – varianta přestavby areálu na tabačku, ovšem už tehdy panovalo povědomí o jeho historické hodnotě). Paradoxně právě vojenské využití napomohlo zakonzervování celé stavby a její historické hodnoty. Změn bylo v průběhu staletí relativně málo, dnes tak máme před sebou velmi cenný doklad typického řešení středověké kartouzy s následnými barokními úpravami.
Areál po druhé světové válce chátral a bylo jen dobře, že jej v roce 1964 předala ČSLA Vysokému učení technickému. Následovaly stavební úpravy a související archeologicko-historický průzkum, na němž se podílel např. prof. Jan Bukovský ze Stavební fakulty VUT. Nový život vdechla areálu přestavba zahájená na počátku 21. století podle návrhu architekta Vladislava Vrány. A to už je současnost dnešní Fakulty informačních technologií.

Važme si místa a odkazu, jimiž můžeme každý den procházet. Ostatně se jedná o jediný stojící komplex středověkého kartuziánského kláštera u nás.
Fotogalerii k dějinám klášterního komplexu naleznete ZDE.